Šťovík kyselý (Rumex acetosa)
Popis
Trvalka dosahuje výšky 30 až 50 cm. Lodyha je přímá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle kopinaté, při bázi šípovité. Listy na lodyze jsou horní krátce řapíkaté nebo přisedlé. Květenství jsou dvoudomé hrozny, jednotlivé květy jsou malé, barva je růžovozelená až načervenalá. Plodem je nažka.
Obsahové látky
třísloviny, silice, flavonoidy, karotenoidy, minerální látky, hlavně železo
Jedlé části (využití)
mladá nať a listy, semena na mouku
Doba květu
V. - VII.
Doba sběru
Nejlépe je sbírat v dubnu a květnu, ale možno po celé vegetační období.
Stanoviště
louky, pastviny, okraje cest, rumiště, preferuje půdy s dostatkem dusíku
Rozšíření
Rozšířen je na celé severní polokouli od Arktidy do subtropů.
Systematické zařazení
rdesnovité (Polygonaceae)
Historizující zajímavosti
Šťovík kyselý patří v naší flóře k největším producentům pylu. Jedna rostlina vyprodukuje během kvetení až 400 milionů pylových zrn. Našel se také jako archeologicky doložená rostlina z raně slovanského osídlení v Mohelnici na Moravě.
Recepty
Špenát a šťovík: Polovice špenátu a polovice šťovíku se syrové pohromadě rozseká na drobno. Voda se vymačká. Vše se dá do kastrolu, ve kterém je na dně kus másla, 1 cibule, kus syrové šunky, to se osolí a tak pohromadě se dá dusit až do měkka. Mezitím se na másle osmaží mouka, šalotka či cibule, polévkou se zavaří a tou omáčkou se pak špenát a šťovík polejí.
Pozor!
Stejně jako šťavel obsahuje šťovík kyselinu šťavelovou, jež odvápňuje organismus a může poškodit ledviny. Kombinujeme pojídání syrového šťovíku s mléčnými výrobky, tepelně upravený je považován za neškodný.
Zdroj: http://divokakucharka.rodovaosada.cz/doku.php/stovik_kysely
