Hulevník lékařský (Sysimbrium officinale)
Popis
Jednoletá nebo dvouletá bylina. Lodyha je 20–60 cm vysoká, přímá, chlupatá, často nafialovělá. Spodní listy jsou řapíkaté, peřenosečné, horní krátce řapíkaté, peřenosečné až hrálovité. Květy pravidelné, čtyřčetné, barva květů je jasně žlutá. Květenství je prodloužený hrozen. Plodem je šešule.
Jedlé části (využití)
mladé listy do salátů, polévek, bylinkového másla
Stanoviště
Jedná se o běžný synantropní druh, vyskytuje se podél cest, v zahradách, příkopech, v okolí lidských sídlišť. Je světlomilný, vyhovují mu živinami bohaté půdy. V nížinách je hojný, četnost klesá se stoupající nadmořskou výškou.
Doba květu
V.–IX.
Doba sběru
Možno celoročně, ale nejlépe zjara před rozkvětem, časem narůstá obsah hořčin v listech, což má za následek hořčičně ostrou až palčivou příchuť.
Obsahové látky
hořčičné glykosidy, třísloviny, vitamin C
Rozšíření
Roste v celé západní a střední Evropě, po sever Skandinávie, Vyskytuje se i v oblastech severní Afriky. Zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky. U nás se vyskytuje na celém území republiky.
Systematické zařazení
brukvovité (Brassicaceae)
Historizující zajímavosti
Byl pěstován také polabskými Slovany a je znám jako jedna z rostlin pěstovaných na zahradách v římských provinciích i v zahradě, již nechal zřídit Karel IV.
Recepty
Salát s hulevníkem: Asi 3 hrnky najemno nakrájených lístků, 2 lžíce jablečného octa, pepř, sůl. Takto upravený hulevník chutná podobně jako roketa setá (Eruca sativa).
Pozor!
Hulevník obsahuje menší množství glykosidů, které mohou ovlivňovat srdeční rytmus, proto by jej neměly požívat osoby se slabým srdcem a malé děti.
Zdroj: http://divokakucharka.rodovaosada.cz/doku.php/hulevnik_lekarsky