Jetel luční (Trifolium pratense)
Systematické zařazení
bobovité (Fabaceae)
Doba květu
IV.–XI.
Rozšíření
Jetel luční roste v celé Evropě, také se rozšířil směrem na východ k Bajkalu a Altaji. Zplaněl rovněž v Severní Americe, vyskytuje se i na ostrovech Nového Zélandu.
Stanoviště
rodné louky a pastviny, vyskytuje se v nížinách i ve vyšších polohách, obohacuje půdu o dusíkaté látky.
Popis
Trvalka. Kůlovitý kořen je až 50 cm dlouhý. Lodyha je 20–50 cm dlouhá, poléhavá, někdy vystoupavá. Listy jsou trojčetné, mají obvejčitý tvar, celokrajné. Listy tvořící přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, na lodyze jsou menší přisedlé. Na svrchní straně listu je bílá kresba. Květenství je hlávka podepřená palisty. Barva květů je růžová až purpurová. Koruny jsou srostlé při bázi. Plodem je lusk nesoucí jedno semeno.
Jedlé části (využití)
květy a listy
Doba sběru
Listy můžeme sbírat po celé vegetační období, květy od května do října.
Obsahové látky
třísloviny, glykosidy, flavony, fenolitické látky
Historizující zajímavosti
Jetel se začal uplatňovat jako pícnina při přechodu z úhorového na trojpolní systém hospodaření, neboť obohacuje půdu dusíkem. Těchto vlastností se využívá dodnes při tzv. zeleném hnojení. V letech neúrody se mlely sušené hlávky jetele na mouku a přimíchávaly se do těsta na chleba v poměru 1:1.
Recepty
Nektarový nápoj: 250 g čerstvých květů vaříme asi 15 minut v 1 litru vody. Necháme vystydnout a dosladíme trochou medu.
Zdroj: http://divokakucharka.rodovaosada.cz/doku.php/jetel_lucni
