František Hein
Básník, spisovatel, jogín, buddhista. Narodil se roku 1914 v Nové Pace a zemřel roku 1984 v Praze. Jeho druhá žena Květa Heinová na jeho poslední den vzpomínala slovy: "Odešel do Světla!" Pocházel z velice chudých poměrů. Vyučil se jako krejčí, později pracoval např. v čokoládovně Orion, na letišti, apod. Koncem války byl vězněn v koncentračním táboře Terezín. Po předčasné smrti manželky Vlasty se seznámil s Květou, kterou si později také vzal. Na rozdíl od Evžena Štekla nezačínal u Fráni od začátku, jak sám říká ve své vzpomínce na Fráňu: „nepřišel jsem k němu jako laik“. Dle vzpomínek Zdeňka Jaroše (Heinova žáka) viděl mnoho věcí jinak než Fráňa, mnohdy s ním i nesouhlasil, ale přesto si jej nesmírně vážil. Poprvé se s Fráňou setkali 30. 8. 1942 v době okupace.
František Hein ve své praxi přímo vycházel z buddhismu, věnoval velikou pozornost a důraz významu bdění nad nadechováním a vydechováním a čakramům. To sám poznal jako základ praxe, který dále rozvíjel a učil.
Začátkem 80. let vytvořil pozoruhodný souhrn učení na magnetofonové nahrávce, která obsahuje nejen jeho pohled na učení, ale i ukázky jeho poezie a Fráňovy korespondence. Je to výběr z jeho mnoha knih o duchovní cestě.
