K inspiraci

Co pro Tebe znamená slovo Domov?

Napsala Anna Nováková, 14 let

 

Domeček

 

Hodina českého jazyka, slohová práce. Odhodlaně se opřu o opěrátko židle a nechám se ovládnout emocemi. Má ruka se rozletí po papíru jako rajka a začíná tvořit. Téma: „Co pro tebe znamená slovo Domov?“

Místo, které považuji za své zázemí. Místo, kam se každý den vracím. Místo, kde mám své nejbližší. Místo odpočinku. To je můj domov. Utápí se v zeleni přírody, zlatavých odlescích slunce i stříbrného svitu měsíce. Vzduchem se line vůně meduňky, mísící se s vůní jabloní a písničkami ptáků. Občas je slyšet pípání slepic, odhánějících drzé vrabce od koryta se zrním. Vítr se prohání mezi stromy a občas svým větrným pláštěm zachytne mezi listy, které pak šumí jako zvonkohra. Nalité plody švestek září indigovou modří, jen jen utrhnout a okusit to výborné ovoce. Stejně tak rajčata, dýně a cukety se usmívají ze země. Za mraky líně plujících po nebi jako koráby po moři občas vykoukne zlatý kotouč slunce a pošimrá mě na nose hřejivým teplem. Z nedalekého pole je slyšet orchestr cvrčků a lučních kobylek. Celá země na mě dýchá životem. Vnímá mě, já vnímám ji. Jsem součástí všeho, všechno je součástí mě. Je to tak silné pouto, že slovy nejde popsat. Stojíte uprostřed toho všeho, ohlížíte se po všem, i nepatrné drobnosti, nedokonalosti kůry stromů… Náhle se mnou začíná šířit velmi krásný pocit, který nemá jméno, ale je tak krásný, že ho znát nepotřebujete. Prostě ho cítíte, hřeje vás u srdce. Tak, to je můj domov. Všechno, a zároveň nic.

S bušícím srdcem dopisuji poslední řádky smrště emocí. V okamžiku, kdy za větou udělám tečku, zazvoní školní zvonek. Propiska mi vypadne z ruky a odrazí se od lavice, téměř to neregistruji. Paní učitelka prochází lavicemi a vybírá popsané papíry. Když si bere můj, rychle ho pohledem „projede“ od shora až dolů, a nepatrně na mě mrkne. Letmo se usmějí.

Školní den pomalu končí. Procházím se svou zahradou… Jak je to tu krásné,“ pomyslím si. Byla jsem šťastná, že jsem se sem znovu vrátila. Zahrada ve mně vyvolávala uklidňující dojem, pocit pevného zázemí. Relaxovala jsem nabírala jsem energii, odpočívala jsem. V tom už mě zavolala maminka. Měla jsem tu své nejbližší.